18. den

    7. 3. 2012 prohlídka Kuala Lumpur

V Kuala Lumpur jsme mimo jiné navštívili Motýlí park, Ptačí park a Zahradu orchidejí. V motýlím a ptačím parku, podobně jako v jednom pavilonu v Singapurské ZOO se návštěvník prochází mezi zvířaty. Motýli byli překrásní, ale asi mnohem více se nám líbil Ptačí park. Viděli jsme zde i obrovského Tukána, který nás překvapil už v restauraci u parku.

 

Za Taxíka k parkům, který to za Boha nemohl najít, jsme zaplatili 22 RM a za cestu zpět 15 RM. Vracíme se do hotelu, odpočinou si a nabít si foťáky. Připravujeme se na noční Kuala Lumpur.

A druhý den brzy ráno samozřejmě vyrážíme na Petronas Twin Towers. V našem průvodci jsme se dokonce dočetli, že na věže se můžeme dostat i zadarmo. Brzy ráno prý rozdávají několik málo volných vstupenek. To jsme nestihli, ale za vstupné 50 RM na osobu to opravdu stálo. Vyvezli nás výtahem na most, který spojuje obě věže. Most je ve výšce 170 metrů a je dlouhý 58 metrů. Tam jsme se procházeli a fotografovali asi 20 minut, pak na nás zavolali a my si mysleli, že pojedeme výtahem zase dolů. Vyvezli nás ale až do 86 patra, kde byla místnost přímo pro turisty. S mnoha nákresy věží a dalekohledy. Věže mají 89 pater a k roku 2010 jsou pátými nejvyššími mrakodrapy světa. Pohled z nich je neuvěřitelný…

 

 

 

17. den

6. 3. 2012 cesta do Kuala Lumpur

Po snídani jdeme pěšky na vlakové nádraží a tam si kupujeme jízdenky do Kuala Lumpur. Vlak nám jede za 30 minut. V Malajsii mají pouze dvě železniční tratě (tam a zpět), které spojují poloostrov od severu k jihu. Na jihu trať končí na Singapurských hranicích a na severu se rozdvojuje a pokračuje do Thajska.

 

Jeli jsme ve vagónu 3. třídy. Sedačky i celý vagón nový a čistý s obrazovkou kde běží film a ukazuje se aktuální rychlost vlaku. Sedačky jako v letadle s výklopným stolečkem. Ve vlaku jsme si koupili skvělou kávu za 2,5 RM (16 Kč).

V Kuala Lumpur vystupujeme a jdeme hledat hotel do Littel India. Mapa v průvodci je trochu nepřesná, takže chvíli bloudíme. Pak se před námi objeví první hotel a jdeme tam. Hotel a pokoje jsou celkem slušné a hlavně čisté, za noc zaplatíme 80 RM. Zůstáváme tu 3 noci.

Vyrážíme na průzkum velkoměsta. Kupujeme si kartu na metro Touch & Go za 10 RM. A vyrážíme metrem na zastávku KLCC, kde jsou proslulé věže. Když se před nimi párkrát vyfotíme, začne pršet. Je to celkem slušná průtrž, takže vydáváme směrem zpět na metro. Po cestě se zastavíme v kavárně s nádherným výhledem na věže. Kavárna už z dálky vypadala velice draze. Objednali jsme si jen kávy a báli se výše účtu (jestli to tu bude jako na Václaváku, nedoplatíme se). Obě kávy nás stály 6 RM = 39 Kč J za tolik si v Čechách nedáte dvě kávy ani z automatu J. Pak se vracíme do hotelu a jdeme spát.

16. den

5. 3. 2012 Ipoh

Balíme a pokračujeme dál, tentokrát do města Ipoh. Bereme si taxi a necháme se odvést do přístavu. Chceme si koupit lístky, ale nevíme kde. Pak nás posadí na loď zdarma, no proč ne J, to jsme holt nějak nepochopili. Lodí dorazíme do Lumutu a autobusem pokračujeme do města Ipoh. Rachotina, kterou jsme tam jeli, byla opravdu úděsná. Vypadala, že se brzy rozsype a neměla klimatizaci. Ještě že měla okna a ta dala se otvírat, tedy aspoň nějaká. Cesta trvala dlouho.             Jsme konečně v Ipohu, autobus nás vysazuje na benzínce. Podle mapy z průvodce jdeme do hotelu poblíž vlakového nádraží. Celkem snadno nacházíme překrásnou historickou budovu vlakového nádraží. Hotel ale nikde, buď byl v rekonstrukci jako část budovy, nebo už neexistoval.  Jdeme tedy přes město do hotelu Ritz barden. Mapa v průvodci je celkem přesná. Hotel nacházíme rychle. Ptáme se na pokoj. 240 RM za noc + 60 RM záloha. No je to sice dost, na jednu noc bychom si mohli dopřát trochu toho luxusu J. Na pokoji máme televizi, satelitelit a se sprchovým koutem i vanu. K dispozici máme v hotelu posilovnu, bazén, který je z části vnitřní a z části venkovní a už tradičně snídani ve formě bufetu.

Ubytujeme se a jedeme taxíkem do nedalekého jeskynního chrámu. Taxík nás veze 20 minut tam a 20 minut zpět a ještě na nás přes 30 minut čeká, než si chrám proběhneme. Za to vše platíme 30 RM. Taxíky zde opět nemají taxametr. Účtují si 30 RM za hodinu jízdy, když čekají je to o něco levnější.

 

 

11. - 15. den

29. 2. 2012 ostrov Pangkor

Původně jsme měli v plánu cestovat do Port Disckson, ale z Melaky tam žádný autobus nejel. Změna plánu, pojedeme do Kuala Lumpur. Když jsme se ke Kuala Lumpur blížili, stále hustě pršelo. Tak jsme opět změnily plány a cestovali dál do přístavního města Lumut. Cesta autobusem trvala 5 hodin. V Lumutu vystupujeme a přes silnici vidíme přístaviště. Je dost hodin, máme strach, že už nepojede loď, kterou se dopravíme na jeden z nedalekých ostrovů. Loď ještě jezdí, jak se dozvídáme od místních, takže kupujeme lístky a pokračujeme na ostrov Pangkor. Cestou si v průvodci vybíráme přijatelný hotel Puteri Bayu Beach Resort. Když dorazíme na místo, zaplatíme si pokoj zatím na jednu noc.  Za pokoj jsme zaplatili 120 RM opět se snídaní zdarma. Po cestě jsme unavení, takže jdeme spát.  

Ráno po skvělé snídani si jdeme prohlédnout okolí. Náš Hotel je přímo na pláži, pláž nic moc, ale za to má velký bazén pro dospělé a vedle něj i brouzdaliště pro děti. Navíc u bazénu jsou pohledné chatky, na které se jdeme zeptat na recepci. Recepční nám udělá dobrou cenu, bez přirážky za víkend, tedy 200 RM za noc se snídaní (s přirážkou by to dělalo 250 RM za víkendovou noc), zaplatili jsme si 4 noci. Jdeme se koupat do moře a do bazénu, takhle jsme strávili skoro všechny dny.

Jeden den se jdeme projít po pláži. Pláž je děs a hrůza, samé odpadky. Koukáme i do jiných resortů. Náš patří mezi ty opravdu nejlepší a asi jako jediný v blízkosti má bazén.

Pronajímáme si také kola za 10 RM na den. Ale za hodinu je vracíme. Jsou ve strašném stavu, duše se vypustily a na zadní kolo jsem měl křivé. Pronajmout si kolo se nevyplatí. Zvolte raději motorku, tu tady půjčovali za 15 RM na den. Jinak po cestě na kole jsme viděli plno zajímavých ptáků a i volně žijící opice… A v restauraci jsme si dali i smaženého rejnoka. Tolik kostí kolik v něm bylo, to bychom nikomu nevěřili, kdyby jsme to nezažili na vlastní kůži...

10. den

28. 2. 2012 Plavba po řece a Littel India

Na snídani jdeme do místního baru, do kterého máme z našeho hotelu vouchery v hodnotě 2 x 5 RM. Po snídani vyrážíme na plavbu lodí po řece Melaka centrem města. Vidíme pár krásných míst jako například mosty přes řeku. Největší zážitek z plavby po řece máme, když vidíme volně žijící varany. Někteří byli pěkně velcí. Po plavbě jsme se šli podél řeky podívat, až k místu kde se řeka vlévá do moře. V dálce jsme viděli spoustu velkých lodí. A blíž u břehu, páreček volně žijících vyder, no nádhera…

Šli jsme se podívat dál do města. Rozhodli jsme se, že dnes si dáme oběd z Indické kuchyně. Přišli jsme do Indické čtvrti, Little India. Vybíráme si malou jídelnu. Indický číšník nás vítá a s úsměvem posazuje ke stolu. Vysvětlujeme, že si chceme dát nějakou Indickou specialitu, prostě od všeho kousek J. Na stůl nám přináší zelený banánový list. Hezké prostírání pomyslel jsem si, ale jen aby to nebyl talíř, řekla Lucka. Jo byl to talíř J. Ind nám na něj začal sázet několik druhů zeleninových směsí nejrůznějších barev a chutí. Miskou nabral každému velkou kopici rýže a přidal ještě ty jejich skvělé Indické placky a dva druhy kuřecího masa. Tak takhle dobře jsme se ještě nenajedli. Porce co nám pán nanosil, jsme ani nedojedli. Funěli jsme za stolem a já mávl na pána, že chci platit. Jídlo v Malajsii je opravdu levné, ale že tolik… Tomu jsem ani nevěřil. Pán chtěl 17,80 RM, takže 115 Kč za dva obědy, které jsme ani nedojedli, protože porce byly obrovské. Dal jsem mu 20 RM. Dýško v Malajsii očividně neznají, zbytek nám pán chtěl pořád vrátit… Odvalili jsme se do hotelu a šli spát, zítra nás čeká cestovní den.

9. den

27. 2. 2012 Melaka, Čínská čtvrť 

V pondělí ráno se domlouváme s majitelem, že nás přestěhuje do druhého pokoje. Prý s tím předchozím pokojem v zahradě už pár problémů měl, ale stejně nás v něm ubytoval J. Jdeme do města na snídani a na památky. Celé město Melaka je zapsáno v seznamu UNESCO, takže o památky a muzea opravdu nouze není.

Dostáváme se až do Čínské čtvrti, kde nacházíme celkem slušný hotel. Citeng Ho Hotel. Pokoje jsou čisté, sice bez oken, ale oproti Emili House je to nádhera. Neváháme a jdeme si hned pro věci. Majitel Emili Housu nám bez problému vrací peníze, předplatili jsme si totiž 4 noci. V novém hotelu si dáme sprchu, bereme foťáky a jdeme si prohlédnout okolí...

 

 

8. den

26. 2. 2012 cesta do Melaky a Emili House

Po snídani se vracíme na člunu (tentokrát sedíme vzadu J) do města Mersing.  Na autobusovém nádraží si kupujeme jízdenky do města Melaka (za 45,60 RM). Bohužel je neděle a do Melaky můžeme odjet spojem, až v 17.30 h. Máme tedy 6 hodin času, tak se jdeme podívat do města. Batohy jsme si nechali u hodné slečny, která prodávala jízdenky. Ve městě jsme celkem snadno našli internetovou hernu, kde jsme se připojili na internet a napsali pár emailů. Pak jdeme na oběd a cestou zpět na autobusové nádraží potkáváme krásný chrám, kde se svolením fotíme. Toto malé rybářské městečko toho moc nenabízí, ani moře zde není hezké, protože je tu přístav.

 

 

Na nádraží čekáme několik zbývajících hodin. Autobus přijíždí na čas. Chvíli před příjezdem autobusu potkáváme partičku asi 5 mladíků z Čech. Přesně z okolí Velešína, který je nedaleko Českého Krumlova, odkud pocházíme my. Svět je opravdu malý J.Prohodili jsme s nimi pár slov a jedeme do Melaky. Cesta autobusem trvala asi 5 – 5 a půl hodiny. Cesta docela děsná, sedačky prosezené a klimatizace puštěná naplno, až jsme doslova mrzli. Od té doby jsme si vždy do autobusu brali mikiny.

 

Dorazili jsme do Melaky na velké autobusové nádraží a nasedli do taxíka. Nechali jsme se odvést do Guest Housu se jménem Emily House, který byl v našem průvodci označený jako tip. Taxikář nám ochotně i s výkladem ukázal snad celou Melaku, na konci cesty si řekl o 20 RM. Čekali jsme něco okolo 15 RM, ale aspoň víme kde je co zajímavého. Neměl taxametr a mohli jsme smlouvat, ale byli jsme rádi, že jsme na místě. Když nás vykládal před Emily House, počkal ještě, jestli nám někdo otevře. Bylo totiž skoro 23 hodin.

Velice milý pán nás přijmul a ubytoval. Pán byl bývalý učitel a dokonce uměl pár slov česky, protože navštívil Prahu. My byli velice unavení a s naší malou znalostí angličtiny jsme si moc nepopovídali. Ubytování bylo na hezké zahradě, na které pán vlastnoručně postavil příbytky a posezení pro jeho návštěvníky. Součástí byla i společná sprcha, protože na pokojích byla jen sprcha se studenou vodou. Na zahradě rostlo plno velkých rostlin a okolo nich se proplétal malý potůček s jezírkem, ve kterém byly vodní želvy a ryby. Průvodce také uváděl, že majitelé mají v zahradě také domácího králíka, jménem Mistr Playboy J. Byli jsme opravdu unavení, tak jsme šli v 0.20 h. konečně spát. Usnout jsme ale nemohli, stále jsme měli pocit, že po nás něco leze. Něco mě štíplo. Asi mám předsudky a snažím se dál usnout. Když se rukou oženu, zabíjím dvě breberky. Rozsvítím světlo na mobilu, abych se podíval, jestli se mi to nezdá. Vylítl jsem z postele takovou rychlostí, jako ještě nikdy v životě. Postel jsme měli plnou breberek. Černých broučků, kteří pěkně kousali, asi štěnice… Vylézali z polštáře a z peřin, no prostě všude. Okamžitě jdu zbudit majitele a ukázat mu to. Dal nám nový pokoj. Ještě dvakrát než jsme usnuli, jsme museli rozsvítit a prohledat postel, pořád jsme se škrabali. Naštěstí už to bylo jen vsugerované a okolo 1.15 h. jsme konečně usnuli.

 

7. den

25. 2. 2012 šnorchlování na ostrově Rawa

Ráno okolo 9 hodiny jdeme na snídani. K snídani si dáváme omeletu se sýrem a párkem a k tomu opečený toust a kávu, vše je v ceně pobytu. Po snídani se jdeme podívat podél pláže a vykoupat se.  Procházeli jsme okolo opuštěných resortů a starých rozpadlých obydlí. Čím dále jsme šli, tím více byly pláže zanedbanější a špinavější. Našli jsme ale jednu malou pěknou zátoku, kde jsme pozorovali dva pestrobarevné rejnoky jak si bezstarostně plavou.

Odpoledne za námi přišel mladík z našeho resortu. Nabídl nám, že nás na člunu vezmou zdarma na výlet, podívat se na vedlejší ostrovy. Dále nás místní vzali na ostrov Rawa, kde nám (opět zdarma) půjčili brýle a šnorchl. Přes hodinu jsme šnorchlovali. Podmořský svět byl krásný, ale třeba v Řecku jsem viděl bohatší. Pokud sem cestujete s cílem jen šnorchlovat nebo se potápět asi budete zklamaní, jinak pláže a moře nádherné a čisté. Ostrov Rawa je už o dost větší, je zde plno hotelů a chatek. Jsou tady například i skluzavky pro děti. My bychom tu asi týden nevydrželi, ale pro ty co rádi leží a relaxují na pláži, to je ráj. Z ostrova Rawa jsme pokračovali na člunu podívat se na okolní ostrůvky a pak zase zpět na ostrov Besar.

 

Jídlo: od 11 do 300 RM, snídaně s kávou, vodou nebo čajem zdarma (samoobsluha v jídelně)

Transport člunem tam a zpět : 90 RM na osobu

Ubytování : 190 RM za noc

6. den

24. 2. 2012 Mersing a ostrov Besar

Budíček v 7 ráno. Balíme si věci, odevzdáváme kartu od pokoje a recepční nám vrací naši zálohu. Máme namířeno na poštu, chceme si domů poslat balík s použitým oblečením (abychom měli lehčí batohy). Na poště otvírají až v 8.30, tak čekáme. Na poště jsme si koupili krabici za 6 RM a poskládali do ní věci. Po zvážení krabice (5,5 kg) mi pán na poště oznámil cenu, přes 600 MR. Zhrozil jsem se, a řekl, že nic posílat nebudu (ty věci uvnitř neměli ani takovou hodnotu). Pán mávl na kolegu vedle, ten vzal kalkulačku a hele 231,70 RM . To je rozdíl… Na poště měli dvě společnosti, soukromou a státní. Státní to pošle o 2/3 levněji. Asi vás zajímá, jak se to počítá. Je to 10,5 RM za každých 250g. V našem případě 22 x 10,5 RM. V tabulkách u druhé soukromé společnost 32 RM za 250g. Odesláno a batohy máme o 5 kg lehčí.

Hned naproti poště stojí taxi a je zde i zastávka autobusu, jdeme tam. Zrovna přijíždí autobus s cedulí konečné stanice JB Larkin. Hodný řidič, na nás čeká. Veze nás za 3,40 RM přes celé město, na velké autobusové nádraží JB Larkin. Chystáme se do přístavního městečka Mersing. Jen co vystoupíme z autobusu, pokřikují na nás „naháněči“ kam jedeme. („naháněč“ = člověk který nahání lidi do autobusu) Odpovídáme Mersing. Hezky si nás jeden druhému předávali až ke správnému autobusu a naháněči. Koupili jsme si 2 lístky za 34 RM (130 km).

Než nám jel autobus, šli jsme si prohlédnout obchůdky na autobusovém nádraží. Dali jsme si také něco k jídlu. Prostředí šílené, zlatá naše 4. cenová skupina. Tohle bylo jako 6. cenová J.

V 10 hodin nasedáme do autobusu. Ještě před tím na zastávce potkáváme slečnu z Čech. Příjemné setkání. Do Mersingu jsme jeli 2 hodinky okolo dlouhých palmových plantáží.

Mersing je malé rybářské městečko. Po vystoupení z autobusu jsme šli do jedné z cestovních kanceláří. Koupili jsme si cestu trajektem a chatku na ostrově Besar v resortu Mirage na 3 noci. Z cestovní kanceláře jsme díky pomoci místních došli do přístavu dostatečně v čas. Měli jsme tedy fůru času na nákup vody a malých potápěčských brýlí.

Nasedáme na náš „trajekt“. Je to menší člun pro dvanáct lidí. Všichni si sedají dozadu, my máme radost že můžeme sedět vpředu. Člun si to sviští přes moře pěknou rychlostí až nadskakujeme a dost vysoko. Naneštěstí není čeho se držet J, preventivně jsme všichni dostali záchranné vesty ... Blížíme se k našemu ostrovu Besar. Už z dálky vidíme překrásné pláže s bílým pískem, žádné vysoké betonové hotely a silnice, jen palmové háje. Na molu čeká ochotný personál s vozíkem na těžká zavazadla. Odvádí nás do resortu, kde dostáváme i Welcome drink. Po ubytování v chatce se vydáváme na pláž, která je od nás asi 100 metrů. Naše pláž je poseta, větvičkami a pichlavými šiškami z přilehlých stromů, stěhujeme se s ručníky o kus dál na pláž vedlejšího resortu. Po koupání jdeme na večeři do restaurace našeho resortu. Restaurace je vybavena i kulečníkem, šipkami a koutkem s knihovnou a stolními hrami. Po večeři odpočíváme na terase naší chatky a pozorujeme velké netopýry, kteří vylétají z vysokých palem hned po západu slunce. 

 

5. den

23. 2. 2012 Johor Bahru 

Zaspali jsme. Časový posun a náročný včerejší den způsobili, že vstáváme až ve 13 hodin. Jdeme na prohlídku města a na oběd. Procházíme čínskou čtvrtí nebo aspoň jednou z jejich ulic a blížíme se k paláci a loděnici. Poté vyrážíme do neznáma. Občas jdeme po chodníku, moc jich tu není, jinak se tu asi chodí podél silnice. Přijde mi, že tu nikdo pěšky nechodí, jen jezdí autem nebo na motorce. Je tu šíleně moc motorek. Mají tu pro ně i speciální parkovací místa, jako pro auta, ale kratší a užší. Cestou nacházíme Galerii a Turistické centrum, kde si zdarma bereme mapy a zapisujeme se do knihy pro turisty.

Zastavujeme se v místní „jídelně“ na oběd. Konečně si dáváme nudle (Malajsky „ Mee“, anglickému „ Nudels“ nikdo nerozuměl). Pokračujeme v prohlídce města. Velkou ulicí se dostaneme až k nákupnímu centru. Pak rozměňujeme peníze a jdeme na večeři do dalšího centra. Dáváme si jídlo v luxusní restauraci (dražší, ale mnohem více hygieničtější), přesto platíme úžasnou cenu v poměru s ČR J. Jídlo nebylo špatné, ale na chobotnici nebo nudle z pouličních restaurací to nemělo. Takže to vidím večer zase na chobotnici J.

Dnes jsme toho moc nepodnikli, ale v Johor Bahru toho moc k vidění není. Dali jsme si tedy druhou večeři, na ulici naproti našemu hotelu a pak šli spát. Všude se dočtete, že není dobré jíst v pouličních restauracích. My jsme si však tu naši nemohli vynachválit. Když jsme však viděli číšníka, jak sklízí z vedlejšího stolu nádobí (tehdy jsme pochopili proč jsme zatím v Malajsii nenarazili na porcelánové, ale vždy jen plastové nádobí) do obrovského lavoru s vodou. A jedním hadrem myje stůl, popelník a pak i to nádobí… No trošku jsme se zarazili, ale naštěstí žádné zažívací potíže jsme neměli. Při výběru restaurací jsme dále již byli opatrnější J.

4. den

22. 2. 2012 přechod hranic ze Singapuru do Malajsie

Rozhodli jsme se, že už dnes bychom chtěli přejít hranice a pokračovat do Malajsie. Ze ZOO se vracíme do centra a snažíme se nastoupit do metra. Zjišťujeme, že na EZ kartě máme jen 1,35 SD a to je málo. Jdeme si tedy kartu nabýt do všudypřítomných automatů. Minimální vklad na kartu je 10 SD. To my dnes už neprojezdíme, ale bude se nám to hodit na konci naší cesty. Odlétat domů budeme opět ze Singapuru, takže si ještě některá místa na prohlídku necháme až na poslední den cesty.

Přes hranice do Malejsie nás doveze autobus č. 170 nebo 950 jak jsme si našli v průvodci. Vystupujeme z metra a hledáme zastávku autobusu, která by měla být nedaleko. Na to že můžeme jet dvěma autobusy, správnou zastávku jsme prostě nenašli. Po delším bloudění na nějakém sídlišti zastavujeme taxíka. Ten nás odvezl na hranice za 65 SD. Procházíme první kontrolou. Kontrolou pasů při odchodu ze Singapuru.

Dostáváme se ven na jakési parkoviště. Lidé nastupují do svých taxi a autobusů, někteří ale jdou pěšky. Chceme vidět co nejvíc, tak se také vydáváme pěšky. Jak se později dozvídáme, nebyl to vůbec dobrý nápad. Po kontrole pasů jsme si mysleli, že jsme už v Malajsii. To jsme ale nebyli, byli jsme na tzv. čáře, v zemi nikoho neprošli jsme totiž ještě druhou kontrolou pasů v Malajsii. Na to jsme přišli, až když jsme si chtěli přes plot vyfotit Malajský přístav. Voják, který tento plot hlídal a viděl nás, velice rychle přiběhl a vysvětloval, že se zde fotit nesmí. Na otázku, jestli můžeme pokračovat pěšky odpověděl : „No Problem“ . Sice nám malinko bylo divné, že lidé kteří šli také pěšky, se na jednom místě zastavili a čekali až jim zastaví nějaké auto nebo motorka, ale my jsme šli statečně dál. Cesta z hraničního přechodu ze Singapuru do Malajsie byla dlouhá asi 1,5 km.  To není moc, ale když jdete u kraje šestiproudové silnice, není to moc dobrý pocit. Také nad námi dost kroutil hlavou policista, který nám pomohl přejít silnici a dostat se do budovy Malajského hraničního přechodu. A opět vyplňování víz, ještě párkrát a budeme to umět jako básničku.

Jsme tedy konečně v Malajsii ve městě Johor Bahru. Ptáme se na cestu do hotelu Meldrum a cestou měníme zatím jen 100 USD za 301 Malajských Ryngitů (RM). Přepočet vychází na 6,5 Kč = 1 MR. Hotel nacházíme asi po 20 minutách hledání. Nic hrozného. Hotel Meldrum vypadá velice dobře, recepce slušná, fotky pokojů vypadají úžasně. Je ale třeba si je jít vždy prohlédnout než si ubytování zaplatíte. I tady byla realita od fotek trochu jiná, ale přesto mnohem luxusnější než v S – E Asia Hotel. 86 MR za pokoj na jednu noc, bereme 2 noci + 30 RM záloha ( v Malajsii u hotelových pokojů naprosto běžná).

Hodíme sprchu, zalepíme si puchýře po náročné cestě a jdeme na večeři do protější pouliční restaurace. Neumíme moc anglicky a se zděšením zjišťujeme, že na rozdíl od Singapuru, kde je angličtina úřední jazyk. Tady v Malajsii mají svůj vlastní, Malajský jazyk a našim lámaným anglickým slovíčkům nerozumí. Vybrat si jídlo v restauraci, ale nebyl problém. Číšník nás vzal k vitríně, kde měli vystavené ryby, my na jednu ukázali a bylo. Dali jsme si k ní ještě chobotnici.

Docela za krátkou dobu nám donesli rozporcovanou rybu a chobotnici nařezanou na kroužky na velkém podnose s miskou rýže. Chobotnici jsem měl jednou v Řecku, nebyla nic moc. Tady to bylo zcela něco jiného, neskutečně vynikající. Při objednávání jsme nikde neviděli ceny, nemáme žádnou představu kolik to asi bude stát. Určitě nás jako turisty pěkně natáhnou.   Po dopití kávy ( Malajsky „ Kopi“) chceme platit, ke stolu přišel starší muž. Skoukl prázdné talíře a začal počítat. 19 RM což je asi 125 Kč za skvělou večeři z mořských potvor a dvě kávy. Luxus, a jestli nás natáhl o 1 až 2 RM, kdo by mu to za takovou dobrotu nedal J. Takže právě začínají hody, budeme jíst jako utržený ze řetězu J. Přecpaní se vracíme do hotelu. Zjišťujeme, že je dokonce na pokoji Wi-Fi zdarma, ale pozdě večer přestává fungovat. V 1 hodinu ráno jdeme spát.

3. den

3. den – prohlídka Singapuru 22. 2. 2012

Vstáváme okolo 8 hodiny. Snídaně je až v 9 hodin. My už ale máme sbaleno a sedět tady hodinu a čekat nechceme. Vyrážíme směrem na okraj centra do botanické zahrady.

Do botanické zahrady je vstup zdarma. Bohužel tu není kam uschovat zavazadla, tak si aspoň zlepšíme fyzičku J. Uprostřed zahrady jsme chvilku odpočívali v altánku u jezírka. Jezírko bylo plné vodních želv, některé byly pěkně velké.  O kus dál jsme objevili Národní zahradu orchidejí. Vstupné 5 SD na osobu se opravdu vyplatí. Národní zahrada orchidejí je celkem rozlehlá, plná laviček a především nespočetným množstvím nejrůznějších druhů orchidejí…vřele doporučuji…

Vracíme se zpět do centra a hledáme nejlepší spojení do ZOO.   To nebylo vůbec těžké. Jedeme autobusem č. 138, který má v ZOO konečnou.

Vstupné na osobu činní 20 SD. Při čekání ve frontě na vstupenky si všímáme malé ještěrky, zřejmě Gegona, která na nás shlíží z brány ZOO. S těmito ještěrkami jsme se pak ještě několikrát setkali. Hlavně večer, lákají je světla lamp. U kterých se usadí a loví létající hmyz, který se ke světlu stahuje. Navíc ještě vydávají pískavé zvuky, trochu jako cikády J.  

V úschovně zavazadel si necháváme batohy za malý poplatek 3 SD a vyrážíme na prohlídku. ZOO není příliš velká, lze jí v klidu projít za jedno odpoledne.  Nejvíce nás zaujal jeden malý pavilon, ve kterém se přímo mezi návštěvníky procházeli různé druhy ptáků, lemurů a dalších malých zvířátek…

 

1. - 2. den

1. den – 20. 2. 2012 odlet

Odlet z Prahy v pondělí 20. 2. 2012 v 15.55 h. Na to jaké jsem měl z letiště obavy, probíhalo zde vše v naprostém klidu. Přestupovali jsme na letišti v Dubaji. Po příletu do Singapuru jsme museli vyplnit víza. Ty jsme viděli poprvé v životě J . S jejich vyplňováním nám naštěstí pomohla jedna milá celní pracovnice. 

2. den – Singapur 21. 2. 2012

Rozměnili jsme 125 USD kurz 1,229 za 153,6 Singapurských dolarů (SD). Koupili jsme si dvě velké vody a kartu na městskou dopravu za 24 SD.

Vystoupili jsme z tramvaje v centru města v koloniální čtvrti. Masakr, leje jako z konve. Hledáme hotel dle průvodce Lonely  Planet. Bohužel adresu jsme našli, patro také, ale hotel nikde. Byl zrušený. Změna plánu. Poblíž je South-Eath Asia Hotel. Nechali jsme zde za jednu noc 100 SD i se snídaní. Ale konečně bydlíme, sprchu a WC máme na pokoji. Výhled žádný, nebo spíše strašný. Z okna vidíme na stěnu další budovy, když se hodně vykloníme, můžeme si na ní i sáhnout J. Stěna u okna v našem pokoji je jedna velká plíseň. Jak jsme později zjistili, na první pohled vypadala jako natřená jinou barvou… První noc je na přizpůsobení.