4. den

22. 2. 2012 přechod hranic ze Singapuru do Malajsie

Rozhodli jsme se, že už dnes bychom chtěli přejít hranice a pokračovat do Malajsie. Ze ZOO se vracíme do centra a snažíme se nastoupit do metra. Zjišťujeme, že na EZ kartě máme jen 1,35 SD a to je málo. Jdeme si tedy kartu nabýt do všudypřítomných automatů. Minimální vklad na kartu je 10 SD. To my dnes už neprojezdíme, ale bude se nám to hodit na konci naší cesty. Odlétat domů budeme opět ze Singapuru, takže si ještě některá místa na prohlídku necháme až na poslední den cesty.

Přes hranice do Malejsie nás doveze autobus č. 170 nebo 950 jak jsme si našli v průvodci. Vystupujeme z metra a hledáme zastávku autobusu, která by měla být nedaleko. Na to že můžeme jet dvěma autobusy, správnou zastávku jsme prostě nenašli. Po delším bloudění na nějakém sídlišti zastavujeme taxíka. Ten nás odvezl na hranice za 65 SD. Procházíme první kontrolou. Kontrolou pasů při odchodu ze Singapuru.

Dostáváme se ven na jakési parkoviště. Lidé nastupují do svých taxi a autobusů, někteří ale jdou pěšky. Chceme vidět co nejvíc, tak se také vydáváme pěšky. Jak se později dozvídáme, nebyl to vůbec dobrý nápad. Po kontrole pasů jsme si mysleli, že jsme už v Malajsii. To jsme ale nebyli, byli jsme na tzv. čáře, v zemi nikoho neprošli jsme totiž ještě druhou kontrolou pasů v Malajsii. Na to jsme přišli, až když jsme si chtěli přes plot vyfotit Malajský přístav. Voják, který tento plot hlídal a viděl nás, velice rychle přiběhl a vysvětloval, že se zde fotit nesmí. Na otázku, jestli můžeme pokračovat pěšky odpověděl : „No Problem“ . Sice nám malinko bylo divné, že lidé kteří šli také pěšky, se na jednom místě zastavili a čekali až jim zastaví nějaké auto nebo motorka, ale my jsme šli statečně dál. Cesta z hraničního přechodu ze Singapuru do Malajsie byla dlouhá asi 1,5 km.  To není moc, ale když jdete u kraje šestiproudové silnice, není to moc dobrý pocit. Také nad námi dost kroutil hlavou policista, který nám pomohl přejít silnici a dostat se do budovy Malajského hraničního přechodu. A opět vyplňování víz, ještě párkrát a budeme to umět jako básničku.

Jsme tedy konečně v Malajsii ve městě Johor Bahru. Ptáme se na cestu do hotelu Meldrum a cestou měníme zatím jen 100 USD za 301 Malajských Ryngitů (RM). Přepočet vychází na 6,5 Kč = 1 MR. Hotel nacházíme asi po 20 minutách hledání. Nic hrozného. Hotel Meldrum vypadá velice dobře, recepce slušná, fotky pokojů vypadají úžasně. Je ale třeba si je jít vždy prohlédnout než si ubytování zaplatíte. I tady byla realita od fotek trochu jiná, ale přesto mnohem luxusnější než v S – E Asia Hotel. 86 MR za pokoj na jednu noc, bereme 2 noci + 30 RM záloha ( v Malajsii u hotelových pokojů naprosto běžná).

Hodíme sprchu, zalepíme si puchýře po náročné cestě a jdeme na večeři do protější pouliční restaurace. Neumíme moc anglicky a se zděšením zjišťujeme, že na rozdíl od Singapuru, kde je angličtina úřední jazyk. Tady v Malajsii mají svůj vlastní, Malajský jazyk a našim lámaným anglickým slovíčkům nerozumí. Vybrat si jídlo v restauraci, ale nebyl problém. Číšník nás vzal k vitríně, kde měli vystavené ryby, my na jednu ukázali a bylo. Dali jsme si k ní ještě chobotnici.

Docela za krátkou dobu nám donesli rozporcovanou rybu a chobotnici nařezanou na kroužky na velkém podnose s miskou rýže. Chobotnici jsem měl jednou v Řecku, nebyla nic moc. Tady to bylo zcela něco jiného, neskutečně vynikající. Při objednávání jsme nikde neviděli ceny, nemáme žádnou představu kolik to asi bude stát. Určitě nás jako turisty pěkně natáhnou.   Po dopití kávy ( Malajsky „ Kopi“) chceme platit, ke stolu přišel starší muž. Skoukl prázdné talíře a začal počítat. 19 RM což je asi 125 Kč za skvělou večeři z mořských potvor a dvě kávy. Luxus, a jestli nás natáhl o 1 až 2 RM, kdo by mu to za takovou dobrotu nedal J. Takže právě začínají hody, budeme jíst jako utržený ze řetězu J. Přecpaní se vracíme do hotelu. Zjišťujeme, že je dokonce na pokoji Wi-Fi zdarma, ale pozdě večer přestává fungovat. V 1 hodinu ráno jdeme spát.