8. den

26. 2. 2012 cesta do Melaky a Emili House

Po snídani se vracíme na člunu (tentokrát sedíme vzadu J) do města Mersing.  Na autobusovém nádraží si kupujeme jízdenky do města Melaka (za 45,60 RM). Bohužel je neděle a do Melaky můžeme odjet spojem, až v 17.30 h. Máme tedy 6 hodin času, tak se jdeme podívat do města. Batohy jsme si nechali u hodné slečny, která prodávala jízdenky. Ve městě jsme celkem snadno našli internetovou hernu, kde jsme se připojili na internet a napsali pár emailů. Pak jdeme na oběd a cestou zpět na autobusové nádraží potkáváme krásný chrám, kde se svolením fotíme. Toto malé rybářské městečko toho moc nenabízí, ani moře zde není hezké, protože je tu přístav.

 

 

Na nádraží čekáme několik zbývajících hodin. Autobus přijíždí na čas. Chvíli před příjezdem autobusu potkáváme partičku asi 5 mladíků z Čech. Přesně z okolí Velešína, který je nedaleko Českého Krumlova, odkud pocházíme my. Svět je opravdu malý J.Prohodili jsme s nimi pár slov a jedeme do Melaky. Cesta autobusem trvala asi 5 – 5 a půl hodiny. Cesta docela děsná, sedačky prosezené a klimatizace puštěná naplno, až jsme doslova mrzli. Od té doby jsme si vždy do autobusu brali mikiny.

 

Dorazili jsme do Melaky na velké autobusové nádraží a nasedli do taxíka. Nechali jsme se odvést do Guest Housu se jménem Emily House, který byl v našem průvodci označený jako tip. Taxikář nám ochotně i s výkladem ukázal snad celou Melaku, na konci cesty si řekl o 20 RM. Čekali jsme něco okolo 15 RM, ale aspoň víme kde je co zajímavého. Neměl taxametr a mohli jsme smlouvat, ale byli jsme rádi, že jsme na místě. Když nás vykládal před Emily House, počkal ještě, jestli nám někdo otevře. Bylo totiž skoro 23 hodin.

Velice milý pán nás přijmul a ubytoval. Pán byl bývalý učitel a dokonce uměl pár slov česky, protože navštívil Prahu. My byli velice unavení a s naší malou znalostí angličtiny jsme si moc nepopovídali. Ubytování bylo na hezké zahradě, na které pán vlastnoručně postavil příbytky a posezení pro jeho návštěvníky. Součástí byla i společná sprcha, protože na pokojích byla jen sprcha se studenou vodou. Na zahradě rostlo plno velkých rostlin a okolo nich se proplétal malý potůček s jezírkem, ve kterém byly vodní želvy a ryby. Průvodce také uváděl, že majitelé mají v zahradě také domácího králíka, jménem Mistr Playboy J. Byli jsme opravdu unavení, tak jsme šli v 0.20 h. konečně spát. Usnout jsme ale nemohli, stále jsme měli pocit, že po nás něco leze. Něco mě štíplo. Asi mám předsudky a snažím se dál usnout. Když se rukou oženu, zabíjím dvě breberky. Rozsvítím světlo na mobilu, abych se podíval, jestli se mi to nezdá. Vylítl jsem z postele takovou rychlostí, jako ještě nikdy v životě. Postel jsme měli plnou breberek. Černých broučků, kteří pěkně kousali, asi štěnice… Vylézali z polštáře a z peřin, no prostě všude. Okamžitě jdu zbudit majitele a ukázat mu to. Dal nám nový pokoj. Ještě dvakrát než jsme usnuli, jsme museli rozsvítit a prohledat postel, pořád jsme se škrabali. Naštěstí už to bylo jen vsugerované a okolo 1.15 h. jsme konečně usnuli.